{D7}Žili kdysi na světě dva {G7}kmáni,
{C7}na souvrati Emil proso {F}sil,
{D7}O kousek dál na poli {G7}pasol Jano tri voly,
nikoho se o nic nepro{C7}sil.
{D7}Zato Emil veliké měl {G7}přání,
{C7}rád by to svý proso poko{A7}sil,
{D7}nebylo však obnosu {G7}na brousek a {Fdim}na kosu,
{F}a tak zrána {D}o něj Jana {G}po{C}pro{F}sil.
Jano vyňal pouzdro na dukáty,
chvíli do něj hleděl tázavě,
a pak pravil Emile, bože to je nemilé,
zkus rejžovat zlato v Sázavě.
A nebo pojď přes ostnatý dráty,
tam kde louky končej v dálavě,
tam je někde krásná zem, kde prej prachy patřej všem,
kde je zlato vypadá to lákavě.
Žít si budou skoro jako v ráji,
až na lupen místo oděvu
budou baštit ovoce, chytat ryby v potoce
a pak zapískají na Evu
Jak však stojí psáno v oné báji,
Eva neví, co je rendez-vous
Sní však jabko poznání, a pak všechno dohání
Jednou za rok dá jim nárok na slevu
Vydali se na tu cestu dlouhou,
skývu chleba místo buzoly
v rozedraný rubášce, rum se zmítal ve flašce
jak to čítal Emil u Zoly
Šli a šli a za hodinku pouhou,
rozpomněl se Jano na voly
Emil plakal pro proso, oba byli naboso
nikde židle, na chodidle mozoly.
Jak tak žasli nad tou svojí bídou,
v zádech se jim ozval drsný hlas
Dejte sem tu kořalu rychle a ne pomalu
Jsou mi v patách, takže nemám čas !
Přemejšleli, jak že k tomu přijdou,
že jim láhev rumu sebral ďas
Loupežník byl sadista, vypil všechno dočista
a pak tiše, tak jak přišel, zmizel zas.
Naši braši nebyli však hloupí,
zatli zuby a řekli si jdem
už zase byli veselí, neboť dobře věděli
že je čeká zaslíbená zem
Tam si novou láhev rumu koupí,
lupičovi řeknou jen si vem
Nohy bolet přestanou, oni přesto nevstanou
a budou si kroutit fousy celej den
Pak se ale zjistí znenadání,
že jim tolik štěstí nesvědčí
začne se jim stejskati po prosu i souvrati
a po bídě ryze člověčí
Zanedlouho nato oba kmáni,
úmysly počnou mít zaječí
a pak jednou potají k domovu se vydají
u cypřiše Eva tiše zabrečí
A tím končí tento příběh krátký,
věcí běh se tím však nezmění
Je to přece recese, kterou vítr zanese
daleko za hradby vězení
Kdo nechce dát hlavu do oprátky,
ten si vždycky hledá řešení
Komu už nic nezbývá ten si aspoň zazpívá
tuhle praxi nikdo jaksi nezmění
A proto se dejme do zpívání
pot nám sice čela orosil
ale naše tenory nese vánek přes hory
ačkoliv ho nikdo neprosil
Žili kdysi na světě dva kmáni
na souvrati Emil proso sil
o kousek dál na poli pásol Jano tri voly
a v tom poli denně s voly klábosil