{G} {C} {G} {Am} {C} {G}
{G} {C} {G} {Am} {C} {G}
{G}Asi takhle se to stalo:
{C}pár roků {G}nazpátky {Am}
a {C}taky před pár {G}kily.
Co nemožné se zdálo,
{C}nabralo {G}obrátky. {Am}
Ti {C}dva po sobě {G}šílí!
Nejdřív kytka, potom schůzka,
pár smělých pokusů,
Roman jde na věc přímo.
Lence je těsná blůzka,
tak pusu na pusu.
Zbytek zařídí víno.
Věřií na druhou šanci.
Na třetí, na čtvrtou…
Jednou to vyjít musí!
Vždy byli v jednom tanci,
minulost pohnutou,
tak že to spolu zkusí.
Jak řekli, udělali,
tak žijí pospolu.
Dvě srdce, s jednou duší.
Co kdybychom se vzali?
řekli si u stolu.
Co dál? To každý tuší.
{G}Dej mi ruku {D}svou,
tu mou zas {Em}vem do dlaní {Hm/D}svých.
Můžeme {C}spolu zestárn{Hm/D}out
až budem {C}vlasy {D}bílé {G}mít jak {Em}sníh.
{Hm/D} {C} {G} {D}
S úsměvem na své tváři
Roman jde v průvodu,
do klopy vetknutá růže.
Čeká tu při oltáři
z jednoho důvodu –
za chvíli stane se mužem.
Lenka jak princezna
z příběhů rytířských,
v turnaji hlavní je cenou.
Krásná a líbezná,
v údivu každý ztich –
za chvíli stane se ženou.
„Nejenom prsten zlatý.
Svým slibem věrnosti
srdce ti dávám svoje.“
„Nikdo z nás není svatý,
ale teď s radostí
budu už navždy tvoje.“
Tak vám to začíná.
Co dnes je velká sláva,
ať není nikdy bolestí.
Pro nás je hostina,
pro vás ať dobrá zpráva,
že spolu jdete ke štěstí.
{G}Dej mi ruku {D}svou,
tu mou zas {Em}vem do dlaní {Hm/D}svých.
Můžeme {C}spolu zestárn{Hm/D}out
až budem {C}vlasy {D}bílé {G}mít jak {Em}sníh.
{Hm/D} {C} {G} {D}