{_C} {_Cmaj7} {_C} {_Cmaj7}
I když jsem {C}stále opti{Cmaj7}mista,
tak už mě {C}bolí různá {Cmaj7}místa
na mém {Dm}těle. {Dsus2} {Dm} {Dsus2}
To si pak {G7}zapnu ranní {G6}zprávy
a {G7}vlezu s hrnkem {G6}kávy
do pos{C}tele. {Cmaj7} {C} {Cmaj7}
Občas pod {C}žebry mě {Cmaj7}píchá
a {C}špatně se mi {Cmaj7}dýchá,
bolí {Dm}hlava.{Dsus2} {Dm} {Dsus2}
Jak se mi {G7}50 let {Gmaj7}blíží,
začí{G7}nám to cítit v {Gmaj7}kříži
– žádná {C}sláva.
Ale {Am}vždy mám přátel pár, ti
{Dm}po mém boku {G7}kráčí
Ti {C}od Boha jsou {Am}dar, ti k
{Dm}životu mi {G7}stačí
A ať je {Am}kolik chce mi roků, tak
{Dm}vždycky zbývá {G7}víra,
že {C}na píchnutí v {Am}boku se
{Dm}přeci neu{G7}mírá
– na to se neumí{C}rá.{Cmaj7} {C} {Cmaj7}
I když jsem stále optimista,
tak když je peněženka čistá,
nejsou prachy.
A já dřu až do půlnoci,
přesto mě neopouští pocit,
že umřu strachy.
A když pak přijdou upomínky,
k obědu vody dvě tři sklínky
musí stačit.
To se pak těžko ze dna zvedám
a skoro marně důvod hledám
znovu začít.
Ale zbývá přátel pár, co po mém boku kráčí
Ti od Boha jsou dar, ti k bohatství mi stačí.
Já nemám peněz rance, ale vždycky zbývá víra,
že na prázdný konto v bance se přeci neumírá
– na to se neumírá
I když jsem stále optimista,
tak vidím život, jak si chystá
svoje zbraně.
Když kámoš podrazí ti nohu,
zbývá jen obrátit se k Bohu
odevzdaně.
Když přátelství pak zvoní hrana,
ta bolest v srdci není hraná,
schází víra,
že na zlomený srdce
a na přátelství smrt se
neumírá.
Ještě že zbývá přátel pár,
co po mém boku kráčí
Ti od Boha jsou dar,
ti ke štěstí mi stačí
A i když dobře znám
– bez trní nejsou růže,
kdo bez přátel je sám,
ten klidně umřít může
– na to se umřít může.