Počet sloupců:
Velikost písma:

Pozdní návštěva

Rudolf Svátek

{G}Za malou chvíli už {C}končí {G}den, poslouchám {Fmaj7}Queen{  G}y,
když tu spatřil jsem {C}za ok{G}nem
{Em}mihnout se dva nezřetelné {D}stín{G}y.
V tom zvonek krátce {Cdim}zacinkal,
já {Cmaj7}překvapen u dveří stál.
{Hm}„Nerady vás pane {C}rušíme,
ale {G}mohly bychom na chvíli dál?“{C}   {Em}   {G}

{G}Dáma, co mluvila, {C}vzápětí {G}vešla a byla {Fmaj7}krás{  G}ná.
Tíhu šperků svých {C}jen stěží {G}snesla
a {Em}na čele jí svítí hvězda {D}jasn{G}á.
S noblesou podala mi {Cdim}pravici,
já {Cmaj7}podal jí svou ruku též.
{Hm}Pak mi řekla s úsměvem {C}zářícím:
{G}„Těší mě, já jsem Lež.“{C}   {Em}   {G}

{G}Nemohu říct, kdy vešla {C}druhá z {G}nich, byla tak {Fmaj7}nenápad{  G}ná.
Ale čeho jsem si {C}všimnout {G}stih,
{Em}že nebyla, jak paní Lež, {D}chlad{G}ná.
Měla jen pláštík {Cdim}šedivý, ale
{Cmaj7}neuhnula pohledem.
{Hm}Řekla mi, ať se {C}nedivím, protože prý:
{G}„Já Pravda jsem“{C}   {Em}   {G}

{G}Pozval jsem je dál a {C}nabídl {G}čaj anebo {Fmaj7}ká{     G}vu.
Pak jsem se zeptal, co {C}na srdci {G}maj,
a {Em}ony prý, že která z nich je v {D}prá{G}vu.
Chodí prý ke všem {Cdim}lidem
{Cmaj7}každého se takhle ptát,
{Hm}abych jim taky svou {C}odpověď dal, do služeb,
{G}které z těch dvou chci se dát{C}   {Em}   {G}

{G}„Pokud chceš bohatství a {C}slávu {G}mít, stačí mi {Fmaj7}slou{  G}žit.
Dám ti všechno, co {C}budeš {G}chtít, i to,
{Em}po čem druzí mohou jenom {D}tou{G}žit.
Stačí jen použít {Cdim}lež, aby {Cmaj7}vypadala nevinná
{Hm}a potom všechno, na co {C}ukážeš, ti
{G}samo spadne do klína.“{C}   {Em}   {G}

{G}„Nevlastním moc, ani {C}bohats{G}tví, ale jsem {Fmaj7}čis{  G}tá.
Pro ty, kdo v tomto světě {C}pravdu {G}ctí,
{Em}ezbývá zpravidla mnoho {D}mí{G}sta.
Jen jedno ti slíbím {Cdim}jistě,
a to je {Cmaj7}heslo mý:
budeš mít obě ruce {C}čisté a
{G}nedotčené svědomí.“{C}   {Em}   {G}

{G}Nebylo těžké zvolit {C}jednu z {G}nich, jak by se {Fmaj7}zdá{    G}lo.
Spatřil jsem lež, jak jí {C}ztuhl {G}smích,
když {Em}řekl jsem jí: „Mě stačí jen {D}má{G}lo.“
Vztekle si dupla {Cdim}nohou, já se však {Cmaj7}nezalek
a na náhrdelníku {C}pravdy přibyl
{G}jeden korálek.{C}   {Em}   {G}

{G}Dneska je Lež zatím {C}na ko{G}ni, zatím je {Fmaj7}vpře{  G}du.
Nevím kdy ji Pravda {C}doho{G}ní,
aby {Em}mohla říci si: „Teď {D}ve{G}du.“
A tak jejím jménem {Cdim}prosím vás lidi
{Cmaj7}přestaňte si lhát,
aby, než se toho {C}dočkáme, měla
{G}pravda aspoň na kabát.{C}   {Em}   {G}